Astrophytum asterias a jeho historie v ČR
Astrophytum asterias zaujímá mezi kaktusy skutečně mimořádně významné místo. Byla to přece tato rostlina, která se stala symbolem novodobého rozmachu kaktusářství, toho rozmachu, jehož začátek souvisí s návratem A. V. Friče z jeho mexické cesty. Je to rozmach, který má stále ještě vzestupnou tendenci a který byl pouze utlumen druhou světovou válkou.
Astr. asierias je velice vděčné a současně nevyčerpatelné téma; s jeho jménem je spjata celá řada událostí a příhod. Bylo by možné napsat o této jediné rostlině a jejích osudech celou obsáhlou knihu. Dvakrát bylo objeveno, a to vždy za okolností, které se dají vyprávět jako dobré anekdoty. O první objev roku 1843 se vlastně zasloužil vítr, který odnesl baronu Karwinskému klobouk právě tam, kde rostlo Astr. asterías. I za druhý objev o 80 let později vděčíme náhodě. Objevil ji A. V. Frič v Mexiku, ale v botanické zahradě… To jsou historky starším kaktusářům dobře známé.
Méně je však známo, že Frič tehdy nasbíral asi dva tisíce těchto vzácných kaktusů. Pečlivě je uložil do beden stejně jako ostatní svoje úlovky. Transport rostlin – celkem 54 beden – šťastně dorazil do Hamburku, kde byl přeložen na železnici a dostal se na hranice naší republiky, do Podmokel.
A zde začíná neuvěřitelně smutná historie. Zde „přezimovalo” v pravém slova smyslu asi 50 000 importů od 22. listopadu 1923 do začátku ledna. Teprve 10. ledna 1924 došly zdecimované rostliny do Prahy. Proč nastalo takové zdržení, to nevíme. Fakt je, že Frič sám se nemohl o zásilku a její osudy včas starat, protože přijel do vlasti teprve později. Nevíme také, kolik Astr. asterias zůstalo naživu; bylo jich asi minimální množství. Ještě štěstí, že určitý počet těchto tehdy tak vzácných rostlin poslal Frič již dříve v poštovních balíčcích a ty došly většinou v pořádku. Z toho, co se zachránilo, předal Frič firmě Haage Jr. v Erfurtu 30 exemplářů „na částečnou úhradu mých dluhů”, jak se tehdy vyjádřil. Jsou zvěčněny na snímku, který byl uveřejněn v katalogu této firmy.
U nás bylo podle Fričových údajů prodáno 12 importů, 6 mu bylo odcizeno při různých příležitostech a 2 byly úmyslně poškozeny na výstavě, takže zašly. Sám si ponechal pouze asi 20 rostlin. Po skončení Fričovy expedice zbylo tedy v Evropě pouze asi 60 až 70 exemplářů. Vysoká cena byla tady zcela úměrná této prvořadé raritě. Ostatně semínko se prodávalo za 1 marku (tehdejších 8 Kč), takže se prodejem semen utržilo více, než kdyby se byly rozprodaly rostliny.
Málokdo dnes ví, že 7 asteriasů se přestěhovalo do Brna, kde v rámci spolku se ustavila „asteriasová společnost”. Na nákup drahých rostlin se muselo složit několik členů. Vždyť malý asterias o průměru kolem 6 cm stál 500 Kč. Vedoucí osobností tohoto kolektivu byl př. Otakar Sadovský. Asteriasová společnost měla úspěšný start: za jedinou sezónu získala prodejem semen spět celou částku vynaloženou na nákup rostlin. Měla konkrétní plány na další rozšíření své činnosti.
V roce 1927 nastal prudký pokles cen všech importů a ani Astr. asterias nebyly výjimkou: firmě Haage Jr. se totiž podařilo dovézt větší množství těchto rostlin. Zvláště výhodná byla nabídka na podzimní nákup a tak došlo v listopadu 1927 do Brna asi 30 čerstvých importů. Přišly v originálních plechových krabicích, které byly ještě v Mexiku pečlivě zaletovány! Když jsem je krátce poté viděl – pečlivě nastavěné na prázdných květináčcích – srdce se mně prudce rozbušilo. Jen se mně ty importy zdály příliš ploché, příliš vyschlé. Také tato historie má smutný konec importy se jara nedožily. Snad byla příčinou uhynutí okolnost, že krabice byly letovány, snad to bylo způsobeno něčím jiným. Ať tak či onak, „asteriasová společnost” se rozešla a skončila značným, několikatisícovým schodkem.
Tím se také skončila první epocha asteriasové horečky, ale ne na dlouho. Kolem roku 1933 přišel katalog fy. H. Winter, kde byly nabízeny levné importy, mezi jiným i Astr. asterias za neuvěřitelně nízkou cenu 20,- až 30,-Kč za kus. Zase se několik členů spojilo a za nedlouho jsme prožívali příjemné vzrušení při rozbalování beden s importními kaktusy včetně „asteriasů”. Ty si většinou ponechal výborný pěstitel p Papírník. Největší exemplář byl docela bez vloček, nudální. Nechtěl kořenit, a proto se starý pan Papírník rozhodl, že ho naroubuje. Proříznout nizoučký, docela plochý diskovitý útvar o průměru cca 15 cm tak, aby se nepoškodil vegetační střed, to byl mistrovský kousek. Operace se zdařila a nudální asterías, na roubovaný na silný Echinopsis ještě po mnoho let zdárně vegetoval. Protože kvetl více a častěji než ostatní importy, byl používán jak k opylování, tak i jako matečná rostlina k produkci semen. U potomstva se potom projevil všeobecný sklon k slabšímu vločkování. A právě z těchto semínek byly vypěstované četné semenáče, které se staly základem dalších generací Astr. Asterias v našich sbírkách.
Původně se Astr. Asterias sbíraly v mexické provincii Tamaulipas; značně později byl hlášen překvapivý nález daleko severněji – v Texasu. Zdálo se to neuvěřitelné, ale nyní jsou již importy z Texasu i ve zdejších sbírkách a existují i semenáčky. Texaské rostliny se liší tím, že mají zřetelně vystouplé hrany žeber a mají sklon k okrouhlému tvaru.
Závěrem ještě několik poznámek k pěstování
Astr. asterias nesnášejí humus, a tak nejspolehlivějším substrátem je pro ně čistá antuka. Roubování se neosvědčilo, lépe je pěstovat je pravokořenné. Na jaře nasazují brzy čekací kořínky, ale není radno zalévat je předčasně. Kvést začínají při průměru 3 cm, ale v této velikosti bychom je ještě neměli zatěžovat plody. Mladé rostliny taková zátěž vyčerpává a vzrůst se podstatně zpomalí. Teprve o průměru. asi 5 cm mohou vytvářet plody s dokonale klíčivými semeny, aniž by tím samy nějak trpěly.
V zimě snesou Astr. asterias chlad, nesnesou však vlhkost. Ve sbírce jsou velmi žádoucí nejen pro svůj zcela zvláštní habitus, ale i proto, že stále kvetou – od jara do pozdního podzimu.
Text Dr. Bohumil Schutz (rok 1971)
