Jak to všechno začalo?

“Cesta dlouhá tisíc mil začíná prvním krokem.” Lao-c’

Jsem Martin Palla ročník 86. O kaktusy se zajímám už od prvního stupně základní školy. Jako malý kluk jsem byl velice zvídavý. Sbíral jsem známky, odznaky, pivní etikety, lepil modely letadel, hrál fotbal a vyráběl, co se dalo.

Jednoho dne mě však uchvátila zcela nová věc. Přibližně v deseti letech jsem při přestávce ve škole s několika kamarády narazil na našeho pana ředitele. Koncem října přenášel ze svého auta do učebny pracovních činností svou doslova obří sbírku kaktusů! Hned nás to všechny oslnilo, protože jsme ještě nikdy dřív nic podobného neviděli. Poprosil nás, jestli mu pomůžeme, a my samozřejmě s radostí souhlasili! Tenkrát jsem tomu ještě vůbec nerozuměl, proč tam kaktusy vlastně stěhuje? Teď už ale vím, že to pro ně bylo ideální zimoviště.

Když jsme všechny kaktusy odnosili, dal nám ten hodný pán každému několik kousků za odměnu. Nechal nás pak ještě chvíli se kochat rozmanitými tvary těchto pozoruhodných rostlin. To byl počátek mé sbírky.

O pár týdnů později jsem se ještě se třemi kamarády domluvil a společně jsme pak požádali pana ředitele, zda by bylo možné vést kaktusářský kroužek. Pan ředitel souhlasil a my se těšili, že se dozvíme vše, co pěstování kaktusů obnáší. Celý zbytek roku jsem tam pravidelně chodil a učil se, jak o ně pečovat. Čas od času jsme si mohli nějaký ten kaktus z přebytků jeho sbírky vybrat, a tak každému z nás pomaličku rostla sbírka vlastní.

“Co slyším, to zapomenu. Co vidím, si pamatuji. Co si vyzkouším, tomu rozumím.” Konfucius

Další rok v zimě nám pan ředitel nabídl, že bychom si mohli zkusit vypěstovat nějaké kaktusy pěkně od začátku ze semen. Samozřejmě jsme souhlasili. Byl nám zapůjčen katalog “Chrudimský kaktusář” od pana Pavlíčka. Byly v něm tisíce druhů kaktusů a my nevěděli, co si vybrat. Ponořeni do atlasů jsme hledali pro nás zajímavé kousky. Nejvíce mě v té době zaujaly mammillarie a chlupaté kaktusy espostoa, cephalocereus, atd. Za pár korun přišlo několik balíčků se semeny a my si mohli poprvé vyzkoušet mravenčí práci při výsevech. Byl to počátek všeho a já ještě vůbec netušil, jak moc mě kaktusy ovlivní do budoucna…

V pubertě přišly jiné zájmy a kaktusy šly stranou, měl jsem jich cca 30 na okně svého pokoje a nevěnoval jim velkou pozornost. Zaléval jsem je jen minimálně a oni i přesto dál rostly a prospívaly. Sem tam dokonce nějaký i vykvetl, z čehož jsem měl samozřejmě velikou radost.

Zlom přišel zhruba v 26 letech. Sbírka byla pořád stejná a nebyla středem mého zájmu, jezdil jsem po techno party a festivalech a naplno užíval rozmařilého života. Pak jsem ale úplnou náhodou na pouti, která je u nás každoročně koncem května, narazil na stánek s kaktusy. Hned jsem si vzpomněl na školní léta a dal se do řeči s prodávajícím kaktusářem. Neodolal jsem a několik krasavců si koupil. Další rok jsem na toho stejného kaktusáře narazil znovu a opět tak rozšířil svou sbírku, které už pomaličku parapet okna mého pokoje začínal být malý.

Hned následující rok na jaře jsem si koupil první mini skleníček a mohl svým kaktusům poskytnout více slunce. Začaly lépe růst a více kvést. Kaktusů jsem měl pořád jen několik desítek, a tak byl skleníček z velké části prázdný. Rozhodl jsem se, že zkusím vypěstovat nějaké kaktusy ze semen. Vzpomněl jsem si na základní školu a na to, že to nebylo nikterak složité. V zimě jsem objednal pár balíčků semen od pana Pavlíčka z Chrudimi a tím začaly mé první pokusy. Výsledky však zdaleka nebyly dle mých představ. Dopustil jsem se mnoha chyb, a tak přežilo jen několik nejsilnějších semenáčků. (podrobně to popisuji v ebooku “Jistou cestou k úspěšnému výsevu kaktusů”)

Další rok 2014 poučen z předchozích chyb jsem to zkusil znovu. Výsledek byl však velice podobný, protože jsem udělal jiné chyby. Nicméně chybami se člověk učí a jedině tak se posune někam dál. Nevzdával jsem se a třetím rokem přišel úspěch. Konečně se mi podařilo objevit postup, díky kterému jsem vypěstoval přes dva tisíce zdravých semenáčků!

Tím začalo mé kaktusaření nabírat na obrátkách. Dva tisíce malých kaktusů nezabere moc místa. S každým přesazením se, ale jejich nároky na prostor zdvojnásobí. Proto jsem na jaře 2015 koupil a postavil svůj první velký skleník cca 6m čtverečních. Do něj jsem vyrobil velké stoly s policemi, aby bylo možné co nejvíce využít jeho prostor.

V současnosti už je skleník téměř plný a plánuji stavbu mnohem většího. Sbírka čítá několik tisíc kaktusů a stále se rozrůstá. Zaměřuji se hlavně na rod mammillaria, ale i jiné zejména mexické rody astrophytum, escobaria, epithelantha, echinocereus, lophophora, rebutia, sulcorebutia, turbinicarpus, thelocactus.

Pěstování a focení kaktusů mě velmi baví – stalo se mým obrovským koníčkem. Rád se s Vámi podělím o své zkušenosti právě na webu www.ilikekaktus.cz a nebo také na facebooku….

Přeji mnoho úspěchů a radosti!